Každodenní život v Agondě

Ráno mě probudí řev vrán, rachot opic skákajících po plechové střeše nebo krvervoucí mňoukání hladových koťat, kterým jsem před měsícem poskytla krátkodobý azyl a nevypadá to, že se jich zbavím. Už dlouho nechávám přes noc otevřené dveře s nadějí, že se třeba někam zatoulají. Nicméně jakmile otevřu ledničku, tak se objeví v kuchyni. Sežerou obě šest sardinek denně a před každým krmením se ta malá obtloustlá zvířata chovají, jak kdyby byly na pokraji vyhladovění.

Vypiju šálek teplé vody, obléknu plavky a vršky a vyrazím na scooteru 5min jízdou na pláž. Proběhnu resortem na pláž, cestou obejmu Uršulu, která tam každé ráno učí jógu. Byla to právě ona, která mě 4 roky zpátky představila styl inspirovaný Vandou Scaravelli, pro mě jednoznačně nejvědomější vnímání vlastního těla, rovnováhy, tíhy, napětí a uvolnění.

V 8.30 už se na pláži protahuje Daniel, druhé objetí a pusa. Dan je vodní tvor, pracuje jako watsu terapeut (zjednodušeně masáž v teplém bazénu). Každý den plave několik kilometrů do moře a já ho využívám jako psychický pocit bezpečí, plavu si v klídku za ním ten svůj půl kilometr s pranajámou a říkám si, že kdyby tam byl žralok, tak půjde nejdříve po něm, stejně tak když narazíme na hejno meduz, tak Dan se popálí první a já se zachráním. V tomto případě postrádám všechny příznaky altruismu a smýšlím jako sobec. A Daniel to ví a protože je to přítel jak má být, tak mu to vůbec nevadí.

Zatímco Dan se ztrácí v nedohlednu, já už zpět v resortu objímám rozespalou Henny, majitelku několika resortů na pláži. Henny miluje moje masáže ja já zas miluju, jak si je umí užít. Když máme čas, dáme si společně kávu, pozorujeme krávy potácející se po pláži a plážové uklizečky ve výstražných vestách a tlemíme se o sto šest, jaké to krásné zimní ráno s dokonalým kapučínem z kávovaru za 6000euro. To bude asi nejdražší věc na celé širokosáhlé pláži a Henny jako správná Berlíňanka do té lahodné investice letos konečně praštila. 

Zpět doma si dám sprchu a snídani a vyrážím 25min na scooteru směrem do vnitrozemí do organické kavárny, restaurace, butiku a spa, kde pracuji. Většinou začínám v 11 ráno. Někdy v 10, což pak ale nestíhám ranní rituály, tož jsem to zkoušela, ale 10 ráno je prostě moc brzo. Manažer Divyam, jeden z nejvíc sexy moderních Indů, co jsem kdy poznala, mi vlepí pusu a objetí. Vyvalí na mě dnešní povinnosti, ja odkývu, co je realné a zamítnu, co není a kavárna se pomalu zaplňuje obědovými labužníky. S převážnou většinou zákazníků se známe, tak se práce na počítači střídá s klábosením, převážně o tom, jak je život krásný, a druhé věčné téma jsou ojedinělé bizární zážitky při jednání s Indy, to je záruka dobré zábavy, když to zrovna není můj vlastní příběh. Jako všude jinde se řeší politika, války nebo lokální témata, momentálně proces odstraňování fyzické hotovosti z oběhu.

Musím říci, že tohle mi v Čechách chybí v běžných konverzacích asi nejvíc, jakýsi přehled o tom, co se děje celosvětově. Zvolení Trumpa je rozhodně víc katastrofické než to, co může spáchat náš pan Zeman. Standing Rock, Aleppo, atd.. Nebo spíš bych měla říci, že toto mě v této mezinárodní komunitě nejvíce baví. Celosvětový obraz toho, co se v této době děje, ať je to v oblasti politiky, moderního otrokářství ze stran korporací, ekologie, zdravotnictví, školství, potravinářského průmyslu, kvantové fyziky, spirituality, náboženství, alternativ, atd.. A to mě vždy vrací zpátky k vděčnosti za nejjednodušší světový jazyk, jakým je angličtina, která nás všechny tady spojuje. 

Masáž se děje jedna až dvě denně, s úžasně vděčnými klienty, kteří umí rozpoznat a ocenit kvalitu a zkušenosti. To se pak blaženě  medituje dotykem.

V pět večer se snažím být zpátky na pláži na naše holčičí posilovaní při západu inspirované thai kickboxingem. Ne pokaždé se všichni sejdem a musím uznat, že když chybí hlavní motivační jednotka Rebecca, tak se místo cvičení pije pivo a kouří joint. Chlapy se scházejí na frisbee a to je moc hezká podívaná musím říct.

Rebecca je dokonale vypadající matka tří dětí, 15, 8 a 3 a všechny je od narození vychovává systémem půl roku mimo Evropu. Její děti tady chodí do waldorfské školy, kterou Rebecca společně s ostatními organizuje. Od října do dubna mají 50 stálých dětí a dalších asi 20 tzv holiday kids, které tam chodí jen po krátkou dobu dovolené v Indii. A jelikož je Rebecca dobrá kamarádka a skvělá neodbytná organizátorka, tak jsme všichni v našem už tak plném harmonogramu, součástí školy jako dobrovolní externí učitelé. Já v roli specialistky na masáže. :-)

Po cvičení a západu nastává vražedná hodinka krvežíznivých komárů a hororová scéna probouzejících se netopýrů chaoticky poletujících mezi palmami. Jedu domů, sprcha a úklid a pozvolna zpět na pláž na smluvené místo večerního stolování. 6-10 dospěláků a 4-6 dětí. Tady se nám po pár skleničkách angličtina vytrácí v matných zvucích rodilých jazyků. Momentálně převládá němčina a jestli to s touto intenzitou bude pokračovat i nadále, tak odhaduji, že cca v březnu budu mluvit plynule německy. Zatím jsme jen dva, co mluví english only, a když jeden z nás chybí tak se ostatní urvou z řetězu a to je pak jak sledování němého filmu. 

Naše skupinka je tragicky komická, všichni tu pobýváme 5-6 měsíců, takže občasná večerní teplota 25 stupňů v nás vyvolává nepříjemné mrazení a sedíme v rezortech v bundách, mikinách, šálách a čepicích. Ironicky pokukujeme po krátkodobých turistech v šatičkách a v kraťasích. Pokud jsem zrovna měla stresující den, tak po hodině poslouchání, co museli řešit ostatní, je mi hned líp.

Zmínila bych příběh Markuse, přitele Rebeccy. Vyrazil na svojí pravěké motorce do nedalekého města, 30km, po místní silnici 1.5h jízdy, aby koupil domů červeně kvetoucí ibiškový keřík. Po cestě domů vyzvedával Rebeccu z trhu. Když na ni čekal u silnice, zahlédl v dálce hladový výraz běžící krávy, nezadržitelně se přibližující. S klidnou hlavou zkušeného odhaněče krav seskočil z motorky a popadl nedaleko ležící bambusovou tyč. Postavil se před ibišek a vztyčil tyč proti krávě. Napadla ho hlavou a začala ukusovat červené květy. Markus ji řezal tyčí do zadku ale kráva se pořád hladově ládovala jeho pracně nabytým ibiškem. Nezbylo mu nic jiného než skočit na motorku, nastartovat a odjet. Když se ohlédl kráva běžela plnou rychlostí za ním. Ujížděl dokud ji nesetřásl a schoval se do boční uličky. To už mu volala Rebecca, kam se jako poděl. Osvětlil jí situaci s číhající krávou a domluvili se, že bude čekat připravená na rychlý náskok na motorku. 

Markus viděl rozhlížející se krávu v půli cesty mezi ním a Rebeccou. Nastartoval a vyrazil. Kráva ho hned zbystřila a běžela naplno se slintajíci držkou. Stihla ještě ukousnout několik květů než Rebecca naskočila. Děti se mu doma nechápavě smáli, že po celém dni v prašném městě přivezl domů keřík podobný použitému koštěti. Ještě večer na něm bylo zjevné lehké trauma ze slintavé sprintující krávy :-)). 

Problémy třetího světa..

Krásné Vánoce a hodně objetí a polibků. Já je tu sbírám každý den a myslím na horší časy v Čechách, kde objetí a pusy tolik nefrčí.

   

Comments